Originál
Transkripce (cs-old)
[fol. 31v–32r]
[Horní textový blok, nad iluminací:]
Tyto kniessci ticho zawazne przto hodsse se na blaže s slawnosti šipieli nebieleže meze czinu zensskeho wiezy neprowaži przi odbieha zen natrznie nie drowni brisse slad krew mulien wobladowal byst oblozni a brezenim byt oplan · De wedichu le zawezce wieru ze cso zaminesslie nebohy le · Ale gest wieze pro krzestiansstwo beczi zlathohlawen a bneton a klausstreh laudzi ista wiece wany osobliig · Jero· et Ambrosius Ani· Se bier sit poppa wuny neb grasse slaze zlatem opasau neb · Dnom gest wssech diablow poledmicz · Co· Ambraz· rimbah· Opaulenka·
[Iluminace: Vlevo starší muž s vousem v lůžku či u pulpitu (sv. Jeroným); vpravo stojící postava se svatozáří s pozvednutou rukou (sv. Jan Křtitel). Pozadí s červeným ornamentálním dekorem.]
[Dolní textový blok, pod iluminací:]
Prasy de toto· Blanywee asle niczy ista prze nie onichu zemimunen lieb non obregem gest niczy birm dobe nesl o almangie pomozas naiost wnitrzy salon a ast ow sselu amo sniech muost blezeradé nudeo assla gest osla a mudroe dace gest przussie · ucz bie brassine muohu bagli sin sobie · liebe ze a bie prsymisslenie toho gest nechagal · sposladi bezzsohybenie sdobe wiedbe noz zornitu a iaciwze se hipodistiacon Barnab dn· Nemost bie aby czo miel se slutty bož ma dobe mollient · nic slissbie ow smilania podzigze · Do amipion· Chczete gessell pulieza w obie lausste obgat muistr · Blaw wederl zi zernie prostka · Cze weliegi ghesta w odre milinge · Dowoze slazo · Ale spokine smillano nic ge gedun mnoz gslee byn bor opti le mucho nicho nosta · nic todo a wmnozh slibinon a unie obrengan iaze blasti oustoi a w ssessle tielo nieh obse · de Jeroni·
Překlad (cs)
[fol. 31v–32r]
[Horní textový blok, nad iluminací:]
Tito kněží tiše a závažně přesto hodí se na blaženost se slávou. Stříleli [šípy hříchu], nerozlišujíce mezi ženským činem [životem], víru neprovádějí při odběhnutí [od svádění] žen. Natržně nic utopení břicha sladkou krví [tj. požitkářstvím] ovládoval, byl obležen a těhotenstvím být oplakaný. Věděliť vždy ve víře, že což zaměšlé [zanedbávali] nebozí. Ale jest více pro křesťanstvo, [ti] bydlíce v zlatohlavu [brokátu] a [bohatém oděvu] a klášterech lidí, jistě více váženi obzvláště. Jeroným a Ambrož [praví]. Hle, sytý kněz béře vůně neb krásu, sladce zlatem opásán, neb Pánem jest všech ďáblů poledních [tj. je jako démon polednice]. Což Ambrož [římský napsal] o Paulínovi.
[Iluminace: Sv. Jeroným a sv. Jan Křtitel]
[Dolní textový blok, pod iluminací:]
[Úvod k celku.] [Text pokračuje teologickým výkladem, v němž se argumentuje proti přepychu duchovenstva.] Nic neslyšíce o smilování, podvihše [se k pýše]. [Citace.] Chcete [abyste...] v obojí [způsobě] louskali obžerství, mistři. [Blaho světské vede k] černé prostotě [tj. k hříchu]. Že veliká gesta v [přepychu] milostně [se konají]. Dovoze slávu. Ale spokojně smilováno, nic je nedojme, mnoze [toho] jest, bych bor optile [= radil opustiti] mnoho ničeho. Nic toho a v množství slibů a [v] unie obhájení, jež ve vlasti ustojí, a v šestém [přikázání] tělo jejich obse[dlo]. Z Jeronýma.
Glosář
- kniessci / kněžci
- Kněží, duchovní – staročeský tvar pro množné číslo slova kněz (duchovní)
- zlathohlawen / zlatohlávem
- V zlatohlavu – v luxusním brokátovém oděvu protkaném zlatými nitěmi
- klausstreh / klášteřích
- V klášterech – lokál plurálu slova klášter
- diablow poledmicz / ďáblóv poledníc
- Démon polední – odkaz na Žalm 91,6 (Vulg.), symbol duchovní lenosti a pokušení
- wuny / vůně
- Vůně, parfémy – symbol přepychu duchovenstva
- opasau / opásánu
- Opásán, přepásán – ozdoben, oděn (zlatem)
- prsymisslenie / přemyšlení
- Přemýšlení, rozjímání, uvažování
- smilania / smilování
- Smilování, milosrdenství, slitování
- hipodistiacon / hypodiaconus
- Podjáhen (jáhen nižšího svěcení) – nižší stupeň duchovenského svěcení
- Chczete / Chcete
- Chcete – 2. os. mn. č. slovesa chtíti
- muistr / mistr
- Mistr – učitel, akademický titul na středověké univerzitě
- tielo / tělo
- Tělo – staročeský tvar
- krzestiansstwo / křesťanstvo
- Křesťanstvo, křesťanská obec
Kontext stránky
Stránka pochází z traktátu Mikuláše z Drážďan Tabulae veteris et novi coloris (Desky starého a nového zbarvení), pravděpodobně z fol. 31v–32r. Text cituje církevní otce sv. Jeronýma (Jero·, de Jeroni·) a sv. Ambrože (Ambrosius, Ambraz·), jejichž výroky slouží k odsouzení přepychu a mravní zkaženosti soudobého duchovenstva. Zmínka „o Paulénka" (Opaulenka) patrně odkazuje na sv. Paulína z Noly, kterého Ambrož i Jeroným zmiňují ve svých spisech jako příklad pokory a chudoby. Pojem „ďáblóv poledníc" odkazuje na biblického „démona poledního" (Žalm 91,6 ve Vulgatě: daemonium meridianum), jehož se středověká teologie obávala jako pokušitele k duchovní lenosti (acedia). Slovo „hipodistiacon" je zkomoleninou latinského hypodiaconus (jáhen nižšího svěcení), a „Barnab" odkazuje na apoštola Barnabáše. Iluminace mezi oběma textovými bloky zobrazuje dva světce – patrně sv. Jeronýma (vlevo, starší muž) a sv. Jana Křtitele (vpravo, stojící postava se svatozáří), což odpovídá katalogovému popisu fol. 31v.