Strana 295

den in da laſſen ſolde Sivrit der hêr gv̊t. ern chvnde in nie verriden: ſi waren zor- noch genv̊c. Si heten da ir ſpovnde zwelf chůne man. daz ſtarche riſen waren waz chvndez ſi ver- van. di ſlǒch ſir mit zorne div Sivridis hãt. vn rechen ſiben hvndert twang er von Nibe lvnge lant. er dem gv̊tem ſwerte daz hiez Balmvnch. durch di ſtarchen vorhte vil manech reche ivnch. di ſi zem ſwerte heten vñ an den chů- nen man. daz lant zů den bvrgen ſi im ze- ren vndertanî. Dar zů di richen chunige di ſlǒg er bede tot. er chom von Albriche ſit in gróze not. der wande ſine herren rechen da ze hant. vntz er di grôzen ſterche ſit an Sivride vant. one chvnb im niht geſtriten daz ſtarche ge- twerch. alſam di lewen wilde ſi liefen an den berch. da er di Tarnkappen ſit Albriche an gewan. do waz deſ hordez herre Sivrit der grœzliche man. i da gert im hêlfen di lagen alle erſlagn. den ſcaz den hiez er balde fv̊ren vñ tragñ. da in da vor da namen di Nibelunge man. Albrich der vil ſtarche do di kamern gewan. er můſt im ſweren eide er diente im do ſin chnehr. aller hande dinge waz er im gereht. ſo ſpch von fronwe hageile daz her er getan. alſo grozer chrefte nî mer reche gewan. och waz ich an im mere daz mir iſt bechant. einen Lintračhen den ſlǒch deſ heldez hant. er bader ſich in dem blv̊te ſin hůt wart hv́rnin. deſ ſnîdet in chein waffen daz iſt diche wor den gůt. Svn ir hin den herren enpfahen deſte baz. daz wir ihr verdienen deſ wigen rechen haz. div lip dar iſt ſo chv́ne man ſol in heiden han. er hât mit ſîner chrefte ſo menege wnder getan. Do ſpch der kvnech riche. do niuhr wol hahñ wir. ny ich wi begvnlich. er ſtet in ſtrîcege var er vñ di ſinen degne. der wil chv̊me man. wir ſvlen im engegne. hvn niðer zů dem re chen gan. Do mogr ir ſpch do Hagene wol mîr ern kvñ. er iſt vort edelern chvnne. einez richeñ kvnigʹ ſvn. er ſtet vnder gebære mich dvnchet waz ez chriſt. ez enſin nihr elleiniv mære dar- vmber her geriten iſt. Do ſpch der kvnich deſ landez nvñ wille chomen. er iſt edel vnd chv̊ne daz han ich wol vñnomñ. deſ ſol bch er genieʒen in bvrgonden lant. do gie der herre beriſcher da er Siwrðn vñt. er wirt vñ ſine rechen enpfiengenz ſo den gelt. daz in an ir zyhren vil wenech ihr ge- bralt. deî begvnd in ivgen der wærliche man. das et in herzñ grôzen ſo rehte ſchone getant. Mich wnðert diſer mære ſpch der kvnech ze hant. von wannen ir edel Sivrit ſir chomen in ditze lant. oðer waz ir wellent werben ze wormez an den Rin. do ſpch der gaſt zem kvnige daz ſol nych wvrðecget ſin. Mir wart geſaget mare in miner vater lant. daz hie bi iv wæren daz her ich gern erchant. di chvniſten rechen deiʹ hant ich vñ vernemñ. di ie chvnich ðehte bi nihte bin ich her bechomñ. Ich hôre ich vñ ſelben dar betenherte teſin. daz man kvnec behemen chvener hab geſehn. deſ redent vil di livte vber elliv diſiv lant. ny wol ich nihr erwinden vntz ez mir werð bechant. Ich bin ôch ein reche vñ ſolde chrône treign. ich wil daz gerne fv̊gen daz ſi vun mir ſagñ. daz ich hab von rehte livte vñ lant. dar vmbe ſol min ere vñ ôch mîn hôbet weſen pfant. Svn ir ſir ſo chvne alſ mir iſt geſait. ſorte i'ôch ich iſt daz iemñ lieb do leit. ich wil an iv erwingẽ ſwaz ir mvget han. lant vnde bvrge daz ſol mir werðen vndertant. Dú kvnec hete wnder vñ ſine man alſam. wn wiev mere er hie vernœmen hœn. here wllen er nême im ſîn iv lant. daz her cen ſîne degne do wart in zorgeñ bechant. Swie het ich daz verdínet ſpch Gvnther der degñ. dol min vater lange mît eren hât gepflegñ. daz wir daz ſolden vlieſen von iemanéz chraſt. wir lieʒen vbele ſchînen daz wir ôch pflegñ ríterſchaſſt. Die wileſ nihr erwinden ſpch aber dr chv̂ne man. ez enmvge von dinen den den lant den ſride han. ich wileſ alleſ walden vnd ôch div erbe min. erwírbeſt dvz mir ſterche div ſoleñ dir vndercenech ſin. Din erbe vñ ôch daz mîtte ſvlen geliche lign. ſweder vnſer einer am andern mach ge ſign. dem ſol ez allez dienen di livte vñ ôch div lant. daz wider reðte Hagene vñ Bernær ez hant. Wir han deſ nihte ge dingen ſpch do Bernær. daz wir ihr lande erwingen daz iemñ drvmbe tot. gelíge wir heiðet haríðeri wir habñ richeiv lant. div dienent vns von rehte ze niemñ ſi baz bewant. Ze grimmigem můte da hôrden Ḧrowerde ſin. do waz ôch dar vnder von Meʒen Ortwin. der ſpch diſiv i'vne div iſt mir harte leit.

Ten by tam měl nechat Siegfried, ten dobrý pán. On jim nikdy nemohl ublížit: byli ještě dost rozlíceni. Měli tam své spojence, dvanáct udatných mužů. Ti byli silní obři, co jim to prospělo? Ty pobil rukou Siegfrida rozlíceného. A sedm set bojovníků přinutil ze země Nibelungů. Tím dobrým mečem, který se jmenoval Balmung. Pro velký strach mnoho mladých bojovníků, které měli u meče a proti tomu udatnému muži. Tu zemi s hrady mu podřídili. K tomu oba mocné krále zabil. Poté se dostal do velkých nesnází s Alberichem. Ten chtěl své pány pomstít hned na místě. Až poznal velikou sílu Siegfrida. Nemohl s ním bojovat ten silný trpaslík. Jako divocí lvi běželi na horu. Tam získal neviditelný plášť od Albericha. Tak se stal pánem pokladu Siegfried, ten hrozivý muž. Ti, kdo chtěli pomoci, všichni leželi pobiti. Poklad nechal rychle odnést a přenést. Tam, kde ho předtím vzali muži Nibelungů. Alberich, ten velmi silný, pak získal komory. Musel mu přísahat, že mu bude sloužit jako jeho služebník. Všechno, co po něm chtěl, mu bylo po vůli. Tak pravila paní Kriemhilda, co učinil. Takovou sílu nikdy žádný bojovník nezískal. Ještě něco o něm vím, co je mi známo. Jednoho draka zabil rukou toho hrdiny. Vykoupal se v jeho krvi, jeho kůže se stala rohovinou. Proto ho neřízne žádná zbraň, to je často dokázáno. Přijměte tedy toho pána o to lépe. Abychom si nezasloužili hněv toho odvážného bojovníka. Ten muž je tak udatný, měli bychom ho ctít. Učinil svou silou tolik divů. Tehdy pravil mocný král: "Máš pravdu. Vidím, jak bojovně stojí, on a jeho bojovníci. Chce se zdát udatným mužem. Měli bychom mu vyjít vstříc. Pojďme dolů k tomu hrdinovi." "Můžete to učinit," řekl Hagen, "bez újmy na cti. Je z urozeného rodu, syn mocného krále. Stojí tam tak, že se mi zdá, že nepřijel jen kvůli nějaké maličkosti." Tehdy pravil král země: "Nuže, budiž vítán. Je urozený a udatný, to jsem dobře poznal. Toho má užít v burgundské zemi." Pak šel pán k místu, kde našel Siegfrieda. On a jeho bojovníci ho přijali způsobem, který jim na jejich cti téměř nic neubralo. Ušlechtilý muž se začal klanět, že ho v srdci tak krásně přivítali. "Divím se této zprávě," řekl král hned. "Odkud jste přišel, ušlechtilý Siegfriede, do této země? Nebo co chcete hledat ve Wormsu na Rýně?" Tehdy řekl host králi: "To vám nebude zatajeno. Doslechl jsem se ve své otcovské zemi zprávy, že zde u vás jsou, rád bych to poznal, ti nejudatnější bojovníci, o kterých jsem slyšel a dozvěděl se, že je kdy nějaký král měl. Proto jsem sem přišel. Slyším také o vás samém, že jste tak udatný, že nikdo nikdy neviděl udatnějšího krále. O tom mluví lidé po všech těchto zemích. Neustanu, dokud se o tom nepřesvědčím. Jsem také šlechtic a měl bych nosit korunu. Chci toho dosáhnout, aby o mně říkali, že právem držím lidi i zemi. Za to ručí má čest a má hlava. Jste-li tak udatní, jak se o vás říká, ať je to komu libo nebo ne, chci na vás získat vše, co máte. Země i hrady mi mají připadnout." Král se divil a také jeho muži, když slyšeli tuto novinu, že jim chce vzít jejich zemi. To jeho bojovníky rozhněvalo. "Čím jsem si to zasloužil," řekl Gunther, bojovník, "že bychom měli ztratit něčí silou to, co můj otec dlouho se ctí spravoval? Ukázali bychom špatně, že také pěstujeme rytířství." "Neustoupím," řekl opět udatný muž, "ledaže by tato země měla mír z tvých rukou. Chci vládnout všemu a také má dědictví. Získáš-li je svou silou, má ti být poddáno. Tvé dědictví a také moje mají být rovnocenné. Který z nás nad druhým zvítězí, tomu má sloužit všechno, lidé i země." Proti tomu mluvili Hagen a také Ortwin z Met. "Nemáme v úmyslu," řekl tehdy Ortwin, "abychom dobývali něčí země a někdo kvůli tomu padl. Máme bohaté země, které nám právem slouží, nikomu by nesloužily lépe." V hněvivé náladě tam stáli jeho přátelé. Mezi nimi byl také Ortwin z Met. Ten řekl: "Tato domýšlivost je mi velmi proti mysli."