Do man zalt von gottes geburt Tusent vier hundert xxxv jare an dem mey abend do stirb Graff Friderich von Toggenburg zu veltkirchs Da gedacht yederman sinre sich nach beid die von zurich und von Witz ¶ Die von zurich gedachten und wurben das die von Toggenburg in ir Statt kem und retten mit ire von den sachen si meinten ouch dabi Si were des von Toggenburgs ves gemachtes erbe uber land und lute ¶ Und vordretent an si das si inen umb die druste so si inen beiden getan hetten und noch tun wolten in wen lande und luten voruss geben wolte/ otnang Statt und veste den etznaniger berg und das dorff Gmericken und was darin gehoret Des nu die frow nit willig was ye doch wart si von inen uber rett das si sich benugtet mit herr friderich von hewen seyen der nu doch nit als nahe gesipundet was das er nu vogt mit recht marcht sin ¶ Und mit dem selben venn vogt da uber gab si denen von zurich otnang als vorstatt und verbruckt inen das in welcken iren si inen swere halten ¶ Aber des von Toggenburg lute allent halben als vorstatt die entsassen der frowen und der von zurich gewalt und straff und gedachten dem nach wie ir herr Si si sinen leben bedacht hette ze versurge das si unrechts gewaltes mochten vertragen sin und wurben an die von Witz ernstlich das si si hin eid und in wen ewigen Lantluten nemen wolten ¶ Dess vereinigent sich die sachen von meyen hin untz in den herbsten wuschten die wuschten wurden von beiden teilen vil worten gebrucht ¶ Da nu voriechten kam da stucken die von zurich ze botten uss uber den walen herr und namend da etlich des von Toggenburg lute in eid und zu burger Du namen ouch in eid und zu burger etlich lute in Sant Ganser land und walenstat die Graff Heinrichen von Werdgauss der in Witz lantman was eigen oder under sessen waren und wider desselben Graff Heinrichs walen das er inen verbot und si batt der sinen mussig ze gan Du wurdent ouch an die von wesen das si inen frowen ¶ Als nu die von Witz inen anreden wie die von zurich

Překlad historického přepisu do moderní češtiny

Léta Páně tisíc čtyři sta třicet pět, na předvečer svátku sv. Filipa a Jakuba [1. května], zemřel hrabě Friedrich z Toggenburg ve Feldkirchu. Tehdy na něj pomysleli všichni, kdo s ním měli co do činění – jak Curyšané, tak Švyčané.

¶ Curyšané se uradili a usilovali o to, aby k nim přišla paní z Toggenburg [vdova po hraběti] do jejich města a jednala s nimi o záležitostech, které je zajímaly. Domnívali se totiž, že jsou zákonným dědicem zesnulého hraběte z Toggenburg, pokud jde o země a poddané.

¶ Požadovali po ní, aby jim za věrné služby, které jí obě strany prokázaly a prokázat hodlaly, postoupila z jeho zemí a poddaných především město a pevnost Uznach [Otnang], horu Etzel [etznaniger berg] a ves Gommiswald [Gmericken] se vším, co k nim náleží. Paní k tomu však ochotna nebyla. Přesto ji přemluvili, aby se spokojila s tím, že jejím poručníkem [správcem] bude pan Friedrich z Hewen – ačkoli ten nebyl s nebožtíkem natolik příbuzný, aby mohl být poručníkem po právu.

¶ A prostřednictvím tohoto poručníka jim paní postoupila Uznach [Otnang], jak bylo řečeno, a zavázala se jim přísahou, že jim ji bude věrně zachovávat.

¶ Ale poddaní z Toggenburg se všude, jak bylo řečeno, vzpírali moci a trestní pravomoci paní i Curyšanů. Vzpomínali na to, jak se o ně jejich pán za svého života postaral, aby byli uchráněni bezpráví a násilí. Proto naléhavě žádali Švyčany, aby je přijali za přísežné a věčné zemany [Lantlute – svobodné příslušníky zemského svazku].

¶ Tyto záležitosti se táhly od května až do podzimu a po celou tu dobu obě strany vedly mnoho jednání a rozhovorů.

¶ Když pak přišel podzim, vypravili Curyšané posly přes Walensee [Walen herr – Wallenské jezero] a přijali tam některé poddané z Toggenburg do přísahy a za měšťany. Přijali rovněž do přísahy a za měšťany některé lidi v zemi sv. Havla [Sankt Gallen] a ve Walenstattu, kteří byli poddanými nebo nevolníky hraběte Heinricha z Werdenbergu [Werdgauss], jenž byl zemaninem ve Švýcarsku – a to navzdory výslovnému zákazu a prosbě téhož hraběte Heinricha, aby jeho lidí nechali. Bylo také žádáno po lidech z Weesenu, aby jim vzdali hold.

¶ Jak pak Švyčané namítali Curyšanům, jak Curyšané…

Poznámka překladatele: Text je přerušen nedokončenou větou, stejně jako v originále. Překlad věrně zachovává strukturu a členění původního rukopisu. Hranaté závorky označují vysvětlení archaických či nejasných pojmů. Jedná se o kronikářský záznam zachycující počátek Starého curyšského války (1436–1450), vypuknuvší po smrti posledního Toggenburgského hraběte.