
Vnd behůbent also die von Switz ir sachen mit dem rechte vnd erfant sich ouch das si an sollichen Lannden vnd Lüten recht hatten ¶ Von dero von Glarens ouch von des costen vnd annder sach wegen was darumbe ge sprochen wart statt hie nit geschriben man vindet es als in den Spruch briefen was / vnd fůrent die bouren off senlich bericht wider heim
Das die frow von Toggenburg des über gebens keinen gewalt hatt
Item man sol mercken als die von amwch meinten / das die frow inen ettwas über geben das si des keinen gewalt gehebt hatt wann des von Toggenburgs erben namens die frowen darumbe mit dem rechten für vnd meintentt si hette denen von amwch ir gůt über geben / vn kament der sachen zem rechten / off vier zugesatzten vnd einen obman / vnd warent geschidlüte die westen Hanns von metsch / vnd Hanns von nidost burger zu Amesspreg darin Henrrich von liechtenstein vnd ein burgermeister von Sant Gallen / vnd der gemein man was Itel redung der elter landamman zu Switz ¶ Vor dem selben rechten wart erkant nach red vnd widerrede / das die von Tockenburg / der gedachten land vnd lüten kein erb were / vnd das si des über gebens keinen gewalt hette gehebt / vnd das si ouch des von Toggenburgs deshalb vmb iren costen entschedigen vnd inen den abtragen sölt nach lut der briefen darumb gemacht ⁊
A tak si Schwyzští obhájili svou věc právem, a ukázalo se také, že na takové země a lidi měli právo. ¶ O Glaruských, jakož i o nákladech a jiných věcech, co bylo v té věci rozhodnuto, zde není zapsáno; lze to nalézt ve smírčích listinách; a sedláci se vrátili veřejně smířeni domů.
Že paní z Toggenburgu neměla k onomu předání žádné oprávnění
Dále je třeba vědět, že když ti z Amwch [?] tvrdili, že jim paní něco předala, k tomu neměla žádné oprávnění, neboť dědicové Toggenburgovi zažalovali onu paní v této věci právní cestou a tvrdili, že předala těm z Amwch jejich majetek, a přišli s tou věcí k soudu, před čtyři přísedící a jednoho předsedu [rozhodce]; a smírčími soudci byli tito: Hans von Metsch a Hans von Nidost, měšťané v Amesperg [?], dále Heinrich von Liechtenstein a jeden purkmistr ze Sankt Gallen; a společným mužem [rozhodčím] byl Itel Reding starší, zemský amtman [hejtman] ve Schwyzu. ¶ Před tímto soudem bylo po přednesení řečí a protiřečí rozhodnuto, že Toggenburgští nemají na řečené země a lidi žádné dědické právo, a že ona [paní] k onomu předání neměla žádné oprávnění, a že má rovněž Toggenburgským proto nahradit jejich náklady a uhradit jim je, podle znění listin o tom vyhotovených.
Tato stránka popisuje dva právní spory související s dědictvím po hraběti z Toggenburgu (Friedrich VII. von Toggenburg, †1436). Po jeho smrti bez mužských dědiců vypukly spory o rozsáhlé toggenburgské panství, které byly jednou z příčin Staré curyšské války (Alter Zürichkrieg, 1440–1446).
První odstavec uzavírá předchozí pasáž o tom, jak Schwyzští obhájili svá práva na sporné země a lidi, a odkazuje na smírčí listiny (Spruchbriefe) ohledně Glaruských a nákladů řízení.
Druhý odstavec pojednává o tom, že vdova po Toggenburgovi (paní z Toggenburgu) údajně převedla majetek na jistou stranu, avšak toggenburgští dědicové to napadli u soudu. Rozhodčí soud složený z pěti osob – Hans von Metsch, Hans von Nidost, Heinrich von Liechtenstein, purkmistr ze Sankt Gallen a Itel Reding starší (zemský amtman ve Schwyzu) jako společný rozhodce – rozhodl, že paní neměla oprávnění k převodu a musí nahradit náklady.
Itel Reding starší byl významný schwyzský politik a zemský amtman, aktivní v období Staré curyšské války.