14

i morsus ponuntur falso in leti more et omise quod aures et sensu de toto corpore appabantur. Sunt preterea alie freni forme quibus aliqui principales utuntur eorum utriusque horribilioret et asperiore sint neoquales ipse sua actatem et sensu aciu permitto. Intuerit quis de os mollicies et duricies oris equi. et iuxta equos duri et molle os habuit frenum imponatur eidem ut ad plenum satisfaciat equitanti. Et denu sicut supra enarrauimus quodante abis molenta cum co tidie equitetur. Utile cum existit non modicum ipsum per ciuitatem paulatim frequenter equitatur. Qualiter ubi sub more solito falcent. Si ubi sit sonitus et strepitus na ob hoc maiore audaciam et securitatem equi assumet. mi nui cum sico paucibus strepitibus et sonitibus contendo. Si illo pocea loca cuiustre crepidauit uel panescet idest equi senus tibius uge uel calcaniu non cogatur ex quacient ipse sensu eiusdem blandiendo ducatur. Na machinaretur ipse molimina de sca accidit ex strepitu sonitu uel tumultu. Tuta equi paucibus et attonitus deueniuet. Oportet cum equitatorem per meliori i die equum ascende et descente frequenter et senus iuxta posse ut assuescat in ascendendo cum expedicit super cum stare tam pacifico quam quiete. et bi totum quos supra edocet fuit per omnia obseruando. consuet equi decenter et presta fuerit immutari. cum sic est cuius annos spacium popletum. An notatus aut dentibus puer docet cum scilicet ponit duo de maxilla inferiori dentes. iiii. cum habent duo indelicet ex parte una. et totidem de altera. qui stalliones et plumea pluribus nuncupantur fient morsui omne adiu santes. Si pacto ut dixi si equi duri et forte dubii os habent obtinuit putant et si uulnia prius alicuiuscula solidare. et postea frenum ab barras oppositu cum leue imponiat eidem. Si illo os molle inde habuit et tenere frenum ab barras illas i so uel ecio die suorum ex pactoris deueniu imponuntur et uehitur postea equitetur eidem cotidie assifrenando modice cum un decim galoppando. Illud cum equod docui si duri os dudum habuit solidare alicuiuscula oris uulnia puntantur. cum carneo noue iuulne ruptu ari cum uetuiste. et idcirco magis equi tumescit ipse comitate uulnere suis faciendo equitanti. Quod autem dixi. Si molle i so uel ecio die more solito equitetur eo quod uulnia deuciu solidantur sicut frenum et eodem cotidie contendo fuit i uultibus carneo calose et cum dure i postea una os equi offi cit abilis ad assifrenando. Notandum quod os equi non di est minus duri nec

a kousnutí se nesprávně kladou v mrtvém způsobu a opomíjí se, že uši a smysly z celého těla jsou otupovány. Existují dále jiné formy udidla, které někteří přední [jezdci] používají, jejichž obě [strany] jsou hroznější a drsnější, jsou nestejné, [přizpůsobené] samotnému věku a smyslu [koně], to připouštím. Ať se kdokoli podívá na měkkost a tvrdost koňských úst. A podle toho, zda kůň má tvrdá či měkká ústa, ať mu je vloženo udidlo, aby plně uspokojilo jezdce. A dále, jak jsme výše vyložili, jakýmkoli způsobem, když se [kůň] denně jezdí. Užitečné je nemálo vést ho městem pomalu a často jezdit. Jak tam, kde podle zvyku klopýtají. Pokud tam je hluk a lomoz, neboť kvůli tomu kůň nabude větší odvahu a jistotu, zmenšuji [hluk] s několika málo hřmoty a zvuky. Pokud na onom místě nějaké místo praskalo nebo [kůň] se lekal, to jest koňovy smysly [se lekly] holení, jha či paty, ať není nucen, ale ať je sám svými smysly laskavě veden. Neboť by si vymyslel samotné nástrahy z toho, co se přihodí z lomozu, zvuku či vřavy. Tak kůň s málem a omráčený se stane. Je třeba, aby jezdec v lepší [části] dne na koně nasedal a sesedal často a [koňovy] smysly pokud možno aby si zvykl na nasedání, když je to vhodné, stát nad ním tak klidně jako tiše. A vše, co výše naučil, bylo ve všem zachováváno. Zvyk koně slušně a připraveně bude změněn. Když tak je po dobu jednoho roku naplněno. Po- znamenáno pak zuby [hříbě] ukazuje, když totiž nasadí dva [zuby] ze spodní čelisti, zuby čtyři, když má dva na jedné straně a totéž na druhé, které hřebčí a [zuby] plumea [mléčné zuby] mnozí nazývají, budou kousání vždy napo- máhající. Tímto způsobem, jak jsem řekl, pokud kůň má tvrdá a snad pochybná ústa, dosáhne se, že se domnívají [že je třeba] a rány v ústech dříve poněkud zhojit. A poté udidlo k tyčím [barras] protilehlé, lehké, ať je vloženo témuž. Pokud má měkká ústa a jemná, udidlo k tyčím oněm v ten samý či třetí den svých cvičitelů se vloží a poté se jezdí na témže koni denně, přiudidlujíce mírně s je- denácti [kroky] v klusu. To, co jsem učil, pokud tvrdá ústa již dávno měl, zhojit některé drobné rány v ústech se má. Neboť masitě nové rány se trhají a staré [rány]. A proto více koňovi otékají samotnou povahou ran svých, činíce [potíže] jezdci. Co jsem pak řekl: pokud měkká [ústa], v ten samý či třetí den obvyklým způsobem ať se jezdí, protože rány se řádně zhojí, jako udidlo, a týmž denně se utahuje, bude v ranách masitý mozol, a když ztvrdne, poté jedno koňské ústa učiní schopnými k přiudidlování. Je třeba poznamenat, že koňská ústa nejsou ani méně tvrdá ani