
Tractare oportet equum super paratum cum quod per alia plana loca eo quod per conualleculae et monticulos in magnos et in campis curatu more solito assuescatur equi et iterum corrodie crura et pedes alcius et leui in suo equili decenter leuare. Et si sili per si per loca satis arenosa grisili uide. Vnde equus in locis predo accepto usu pedes et crura erigit decenter per loca alia crucis et salubris erigit gressus suos. et ita in suis equilibus unius peri putare extendat uel co ipsum alicitenus non offendunt. Consueto equo preterea bona et habilis tractare per queurit equi suauiter aberit ut dein est et sinistris sili in per plurata loca summo diluculo paulatim cum in principio in minori et breuiori saltu quo possit ut dein est galopperit. Cauendum est cum quod non diu tediose galoppetur in die ne forte equum codat galoppa parit. et eidem pigret et eos nego itinere. esti uero equipe maximus ecitantur. Nam oblire est de leui uergo si positis in positis. Ubi neque utile non modicum est. uidetur quod exitator tractando uel galoppando aut re mouendo equum ad cursum item traliat habrenas freni manibus dea torsum inserit dea grauissim quos est placando uel quando collum item caput inclinet uiris pecer. et si fiat in prius paulatim prius melli ublicis oppo dire. Inuo omne studium et cautela adhibeantur idem. et si dea duo sint melli et salubri est. si non et calubri exitantur. cum est ictitacium deserte cum apparet satis pecori. et collum decenter citari tractando et galoppando pur expris super aperit et claris respicere gressus suos. si non melli accepte uolutet et simplis et facilis ad libitum retineat. Os ut si inmodici hoc est in oibus grauibus. Si quod eis caputis gesta lepis per maiori subiacit pede freno. is expedit ut asseruandi freni modus et manicies exprimatur. Est et si freni citum forma est de abarra. eo quod ab duas barras ex ciuiulis. et una per longum opposita est quos leuis et absilis est omnibus aliis existit. Est ets et alia forma freni est ad modum morsu uulgaris nuncupatur. nu nur ex ore assumens eo quod modum hic morsus ex ciuiulis. hic solummodo barras una. et alia lupitata. est fortior et uersibilior est alia supradea. Est preterea alia freni manueles dea ab modos morsus silis suspendi cum fallis tortuosis sui planis. et in morsu freni ponuntur. in modos multis falcem quos est adhuc forcia et uersibilis aliis predictis. Est et a quod de actaundis hic morsu aliis longiores usque ab palatum equi et unius os funditus pertundere.
Je třeba koně cvičit na připraveném [místě], a to po jiných rovných místech, aby po údolíčkách a kopcích, ve velkých [prostorech] a na polích během jízdy obvyklým způsobem si zvykl, a opět aby nohy a kopyta výše a lehce ve svém kroku slušně zvedal. A pokud [jezdí] po místech dosti písčitých, viz obilniny [krmivo]. Odkud kůň na místech, přijav zvyk, nohy a nohy zvedá slušně po místech jiných křižovatkovitých a zdravých, zvedá kroky své, a tak ve svých krocích jednoho obvodu natahuje, aniž by ho cokoliv uráželo. Zvyklému koni dále dobré a obratné cvičení, pokud může, kůň jemně ať se odebere, a pak zleva i [zprava] po více místech za časného úsvitu pozvolna, zpočátku v menším a kratším skoku, jak může, a pak ať cválá. Je třeba se vyvarovat, aby necválal dlouho a únavně za den, aby snad kůň neupadl při cvalu; a aby ho to neomrzelo a neodmítal cestu. Ačkoliv vskutku koně nejvíce jsou pobízeni. Neboť je třeba zapomenout na hůl lehce, pokud je to možné. Kde ani užitečné to příliš není, zdá se, že jezdec při cvičení nebo cválání či při otáčení koně do běhu má táhnout otěže uzdy rukama dozadu, vkládaje [sílu] velmi těžce, když je třeba uklidnit, nebo když krk a hlavu má sklonit, [ať to činí] silou mužů. A pokud se to děje nejprve pozvolna, dříve lépe veřejně ať se postaví. Vskutku veškerá píle a opatrnost ať je přiložena. A pokud dvě [věci] jsou lepší a zdravější, pokud ne, i zdravě ať jsou pobízeni. Neboť je to cvičení opuštěné, když se zdá dosti pro dobytek [koně], a krk slušně pobízet cvičením a cválením, čistě nahoře otevřeně a jasně hledět na kroky své; pokud ne, lépe přijatě ať se otáčí, a jednoduše a snadno dle libosti ať je zadržen. Ale pokud je to nepřiměřené, ve všech těžkých [případech]. Pokud hlavy gesta lehká pro většího podléhají noze uzdy, je vhodné, aby způsob držení uzdy a cvičení byl vyjádřen. Je také forma uzdy zvaná od příčky [abarra], protože má dvě příčky z kroužků a jednu podélnou naproti, která je lehčí a obratnější než všechny ostatní. Je také jiná forma uzdy, která se nazývá na způsob běžného udidla [morsu vulgaris], přijímající z úst, protože toto udidlo [je] z kroužků, toto má pouze jednu příčku a druhou vlčí [lupitata], je silnější a obratnější než výše zmíněná. Je dále jiná uzda ruční, od způsobů udidel takto zavěšená s falcemi zkroucenými nebo rovnými, a v udidlo uzdy se vkládají, mnoha způsoby srpovitě, která je ještě silnější a obratnější než jiné výše zmíněné. A je také [třeba vědět], že z těchto udidel jiná delší až k patru koně a jednomu ústům zcela pronikají.
Strana 4 (folio 4r) pokračuje v kapitole o výcviku koně – cvičení v různém terénu (roviny, kopce, údolí, písčitá místa), nácvik cvalu (galopování), správné používání otěží a holí. Druhá část strany přechází k popisu různých typů uzd a udidel (frenum): uzda s příčkou (abarra), běžné udidlo (morsus vulgaris), uzda s vlčími zuby (lupitata), a uzda s falcemi (srpovitými prvky). Jde o technický popis hippiatrického vybavení.