Strana 293

si waer sider vndertan. Do gadalte si hohe minne der Sîglinde kint. ez was ir aller werben wider in ein wint. er mohte wol verdienen schœner frô- wen lip. sit wart vrou Chriemhilde der schœnen Sîvrides wîp. In einen sîne mâge vñ getlîge sint man. tie er uß stare minne wolde tragen wan. daz er dan ane wvrbe div im mohte zem. do spch der chûne Sîwrit so wil ich Chriem hilden nemen. Die schœnen ivnchfrowen von Bvrgonden lant. dvrch ir vnmazen schœne daz ist mir wol bechant. nie kaiser wart so rîche der wolt haben wîp. im zæme wol ze minnen der rîchen chûnegûnne lîp. Diû selben mære gehorte Sîgmûnt. ez reiten sîne liute da von wart im chunte. der wille sînes chint. daz was im harte lait. daz er werben wolde di vil herlîchen niet. Ez gesprach sich Sîglint daz edelen kvnegel wîp. si hete grozze sorge vm ir chindes lîp. wan si wol erchande gvntheren vñ sîne man. den gewerp man dem degene sêre ladn began. Do spch der chûne Sîvrit vil lieber vater mîn. an edeler frôwen minne wold ich imñ sîn. ih enwerbe dar mîn hertze vil groze liebe hat. swaz iemn reden chvnde daz ist decheine slâhte nût. Sît ir wldn niht erwinden spch der chvnich do. so bin ich iwer willen wærlichen vro. vñ wil dirz helffen enden so ich aller beste chan. doch hat der chvnich gvnther vil manigen hohferten man. Ob ez ander niemen wære wan Hagene der degen. der chan mit vbermôte der hoh verte pflegen. daz ich des sêre fûrhte ez mag vns werden lait. ob wir werbet wellen di vil herlîchen meit. Waz mag vns daz gewerren sprach do Sîvrit. swaz ih friwentlîche iener ab in erbite. daz mach sva gewerben nete ellen al mîn hant. ich trûwe an in ertwingen beîd lîute vnde lant. so spch der fvrste Sîgmvnt din rede tuo di mir leit. wan wvrden diû mære ze rine gesait. dûne dorfftest nimñ getûren Baz- lant. hovnther vñ hernor di sînt mir lâ ge bechant. Si gewânt niemen erwerben mach di mag- io sprach der kvnne Sîgmvnt daz ist mir wol gesagt. wîle aber dv mit rehten tu den in daz lant. ob wir dit habn vrevnde di werdent sîere bechant.

Des enist mir nûr cennes spch abr Sîvrit. daz mir selen rehten ze rine volgen mit. dorch deheine hervart daz waere mir vil leit. da mite ich solde ertwingen di vil wætlîchen meit. ich mach wol sol erwerben da min einev hant. ich wil selbe zwelffer in bvrgonden lant. dar sule ir mir helfen vat Sîgmûnt. do gap man sînen degenen ze chleidern grâ vnd bvnt. Nv vernam ich diû mare sîn môr Sîglint. si begvnde trûren vm ir lieber chint. daz dor pte sî verliesen von gvnthers man. div edele cho negînne vil sêre weinen began. Si wirt der herre gie da er si sach. wider sîne môr er gûtlîche spch. frôwe ir solt niht weinen dvrch den willen mîn. ia wil ich an sorge vor allen wîganden sîn. So helfet mir der reise in Bvrgonden lant. daz ich vñ mîne rechen hâbn solch gewant. daz also stolze helde mit ern mugen tragen. des wil ich iv genadet mit grôzen triulichen sagen. Sit dv niht wil erwinden sprach die Sîglint. so hilf ich dir der reise min einz ger chint. mit der besten wate di ritter ie getrvch. dir vñ dînen gesellen ir sûle iw ch fen genvch. Do naich der kvnegînne Sîvrit der her- man. er spch ih wil ce werte niemer mer han. niwan zwelf rechen den sol man pre ven waz. ich wil daz sehen gerne wiez vm Chriemhilde stat. Do sazen schœne frôwen naht vnd tach. daz wart ir deheiner roue gestaach. waz man gewertte di Sîvrites wa- er wolte sîner reise habn deheiner slâhte rât. Sin vater hiez im geren sîn rîtliche gewant. da mit er wôlde rvmen daz Sîgmvnde lât. sîn vil liehten brûnne di wrben ich bereite. vñ ir vîl liehten brûnne di wrben ich bereite. vñ ir vîlen helme ir schilde schœn vñ breît. Do nâhte in ir reise gen Bvrgonden dan. die si begvnde sorgen wîb vñ man. ob si nvnn ehomñ solden heim wider in daz lant. di helde in hiezen sômen hede wâfen vñ gewât. Ir ross div waren schœne ir gereite goldet rôt. lobe iemn vberniôte des er dâ? niht nôt. denne wære Sîvrit vñ di sîne man. vrlovp er do gerte ze den Bvrgonden lan. Des welden erwerlvchen der chvnich vñ sîn wîp. er trôste minneclîchen do ir beider lîp. er spch ir solt niht wânen dvoch den willen mîn. imñ an sorge solte ir vnmef liche sîn. Do wâs lait den rechen ez wâinte sch manech meit. ich wân in her ir herte rehte daz sagte. daz in so vil der friwerde da von gelæge tet. von scolden si do chlagetrn des

Pak mu byla podřízena. Tu pojala vysokou lásku syn Sieglindin. Jejich všechno úsilí bylo proti němu jako vítr. Mohl si dobře zasloužit krásné ženy tělo. Pak se stala paní Kriemhilda krásného Siegfrieda ženou.

Svým příbuzným a družině oznámil, koho ze silné lásky chtěl pojmout za ženu. "Tu, o kterou se budu ucházet, která mi může přislušet." Tu pravil udatný Siegfried: "Tak si vezmu Kriemhildu,

tu krásnou pannu z burgundské země, pro její nesmírnou krásu, to je mi dobře známo. Žádný císař nebyl tak mocný, kdyby chtěl mít ženu, jemu by se slušelo milovat té mocné královny tělo."

Tytéž zprávy uslyšel Siegmund. Jeho lidé o tom mluvili, a tak se dozvěděl o vůli svého dítěte. To mu bylo velmi líto, že se chtěl ucházet o tu velmi vznešenou.

To řekla Sieglinda, ušlechtilá králova žena. Měla velkou starost o život svého dítěte, neboť dobře znala Gunthera a jeho muže. Té snahy se lidé snažili mladíka odradit.

Tu pravil udatný Siegfried: "Můj nejmilejší otče, bez lásky ušlechtilých žen bych nikdy nechtěl být. Budu se ucházet o tu, k níž mé srdce cítí velkou lásku. Ať kdokoli cokoli říká, to vůbec nic neznamená."

"Když nechceš ustoupit," pravil tehdy král, "jsem z tvé vůle opravdu rád a chci ti pomoci to dokončit, jak nejlépe dovedu. Ale král Gunther má mnoho pyšných mužů.

I kdyby to nebyl nikdo jiný než Hagen, ten rek umí s pýchou zacházet tak zpupně, že se velmi obávám, že nám to může být líto, když se budeme ucházet o tu velmi vznešenou pannu."

"Jak nám to může zabránit?" pravil tehdy Siegfried. "Co od nich přátelsky požádám, to, pokud mi to nechtějí dát, si má síla vezme. Věřím, že jim vynutím jak lid, tak zemi."

Tehdy pravil kníže Siegmund: "Tvá řeč mě rmoutí. Kdyby se tyto zprávy donesly k Rýnu, neodvážil by ses nikdy jet do země. Gunther a Gernot jsou mi dlouho známi.

Nikdo nemůže násilím získat tu pannu," pravil král Siegmund, "to mi bylo řečeno. Ale když chceš jet do té země s družinou, jestli máme přátele, ti budou rychle povoláni."

"To mi vůbec není po chuti," pravil znovu Siegfried, "že by mě měli doprovázet k Rýnu bojovníci, kvůli nějaké válečné výpravě, to by mě velmi mrzelo. Tím bych měl vynutit tu velmi krásnou pannu. Já ji mohu dobře získat svou vlastní rukou. Chci jet do Burgundska jen s dvanácti muži. V tom mi pomozte, otče Siegmunde." Tehdy dali svým bojovníkům šedé a pestré oděvy.

Nyní se o tom doslechla jeho matka Sieglinda. Začala truchlit pro své milé dítě, že by ho mohla ztratit rukou Guntherových mužů. Ušlechtilá královna začala velmi plakat.

Pán šel tam, kde ji spatřil. Ke své matce laskavě promluvil: "Paní, neměla byste plakat kvůli mně. Budu bez starostí před všemi nepřáteli."

"Tak mi pomoz s cestou do Burgundska, abych já a moji bojovníci měli takové oděvy, jaké mohou tak hrdí hrdinové nosit s ctí. Za to vám budu s velkou věrností vděčný."

"Když nechceš ustoupit," pravila Sieglinda, "tak ti pomohu s cestou, můj jediný synu, s nejlepším oděvem, jaký kdy rytíř nosil. Tobě a tvým druhům jich bude dost."

Tehdy se královně poklonil Siegfried, ten pán. Řekl: "Na cestu nechci mít více než dvanáct bojovníků, pro ty ať se připraví oděv. Rád bych viděl, jak se věci mají s Kriemhildou."

Tehdy seděly krásné ženy dnem i nocí, žádná z nich neměla klid, dokud nebyl hotov Siegfriedův oděv. On nechtěl od své cesty upustit.

Jeho otec mu dal připravit rytířský oděv, s nímž chtěl opustit Siegmundovu zemi. Jejich jasné brně byly připraveny, jejich lesklé přilby, jejich štíty krásné a široké.

Když se blížila jejich cesta do Burgundska, ženy i muži se začali obávat, zda se vůbec vrátí domů zpět do země. Hrdinové nařídili naložit oděvy, zbraně a výstroj.

Jejich koně byli krásní, jejich postroje zlatě rudé. Kdyby někdo byl pyšnější, nebylo to třeba. To byli Siegfried a jeho muži. Požádal pak o svolení odjet do Burgundska.

To mu král a jeho žena těžce dovolili. On laskavě utěšoval je oba. Řekl: "Kvůli mně nemáte plakat. Neměli byste se o mě strachovat."

Rekům to bylo líto, plakala nejeden panna. Myslím, že jejich srdce jim správně říkalo, že z toho mnoha jejich přátelům vzejde smrt. Měli důvod k nářku.