bbb/bbb-Mss-hh-I0002/bbb-Mss-hh-I0002_009.jp2

Item am ersten sol man wissen das ein herr vor ziten Graff fridrich von Toggenburg herr zu otzmantz und in der selben art der selb Graff fridrich was burger Zürich und landtman zu Switz und misst sin burg wit und lantrecht also das er nach sinem tode mit sampt sinen erben stiss yare die meisten burger Zürich und Lautman zu Switz sin solt Als nu der selb von Tokkenburg begundt kranck werden an sinem lib da vermeynt er sin armen lüte allent halben zu versprechen das si nach sinem tode wüsten eine steven und rucken zu haben und schickt nach denen vo Switz die ouch mer dann ein mal vor sinem tode bi im warent und verstuoff da das alle sin lüte mit dem walenstw namlich der Graffschaft lüte von Toggen burg als liechtensteig im pretter tal zu nasspreg im turtal im sant Johannser tal und der wilden burg in der Graffschaft otzmantz in der Statt und am ormanger berge mit einem einigen lantvochtton nach sinem tode gen Switz komen und verspreyt werde solrent das was sin gantz meynung Die von Zürich widerteint an den von Toggenburg vil und dick das er men sin erben nampte und zougte die stifft yare uss Und als si mit ernstiden sunder das wissen wolten da zougt und nampt er men Die stifft yare für sinen erben ein elichen gemachel zstwo eelberchen ein Gräfin von mätsch und doch mit also das si sin erbe über sin land nach lüte sin solt Dann allein da die von Zürich einen erben haben wolten da gab er men sinen gemachel und nit anders nach fürer dann alle die so by im warent vor tod und in sinem todbette und von mengen stachen mit im voren vergiund wie nieman von im das sin meynung were das die genant sin gemachel sin erbe solt sin über sin land und lüte dann das de rett ob sach wer das er doch nit vermeint das er si zu sinem erben über land und lüt machte So bekant er doch wol das er si anders und bass an stachen enden versprechen müste dann er noch yetan hette damit si daran habende were je doch so rette er dabi und was alweg sin meynung

Za prvé je třeba vědět, že kdysi dávno jistý pán, hrabě Fridrich z Toggenburgu, pán na Utznach a v tamním okolí, tentýž hrabě Fridrich byl měšťanem zürichským a zemským mužem [spojencem] Schwyzů, a uzavřel své městské právo a zemské právo tak, že po své smrti spolu se svými dědici po stanovená léta měl být předním měšťanem Zürichu a zemským mužem Schwyzů. Když tentýž z Toggenburgu začal churavět na těle, zamýšlel své chudé lidi všude zajistit [ochránit], aby po jeho smrti věděli, kde mají oporu a záštitu, a poslal pro ty ze Schwyzů, kteří také více než jednou před jeho smrtí u něj byli, a ustanovil, že všichni jeho lidé s Walenstadtem, totiž lidé z hrabství Toggen- burg, jako Lichtensteig, v Prättigau, v Nassprechu, v Thurthalu, v údolí svatého Jana a z Wilden- burgu, v hrabství Utznach, ve městě a na hoře Ammann, s jedním jediným zemským fojtem po jeho smrti mají přijít pod Schwyz a být zastupováni [chráněni]; to byl celý jeho úmysl. Zürichští naléhali na Toggenburgského mnohokrát a často, aby jim jmenoval a ukázal svého dědice po stanovená léta. A když s vážností zvláště to chtěli vědět, tu jim ukázal a jmenoval jako dědice po stanovená léta svou zákonnou manželku, paní Elsbeth [Alžbětu], hraběnku z Matsche, avšak nikoli tak, že by měla být jeho dědičkou nad jeho zemí a lidmi. Neboť teprve když zürichští chtěli mít dědice, tu jim dal [jmenoval] svou manželku, a ne jinak; neboť dále všichni, kdo u něj byli před smrtí a na jeho smrtelném loži a v mnoha záležitostech s ním jednali, dosvědčovali, že od něj nikdo [neslyšel], že by jeho úmyslem bylo, aby řečená jeho manželka byla jeho dědičkou nad jeho zemí a lidmi; nýbrž říkal, že kdyby se stalo, že by – což ovšem nezamýšlel – ji učinil svou dědičkou nad zemí a lidmi, pak přiznával přece, že by ji musel jinak a lépe na jiných místech zajistit, než dosud učinil, aby na to měla [nárok]; avšak přesto říkal při tom a vždy byl jeho úmysl [takový]