
kein volkomen antwurt werden da durch die vindschaft zwüschen beiden parthien von tag ze tage mercklichen wuchs vnd must yeglicher teil den annderen entsitzen des halben gemein eidgnon ernst bestanden warent
Das die von Bernn vnd annder eidgnon an beid parthien ein tressenliche mannung tatent als harnach geschriben stat
Vnd als nü gemein eidgnon dis ding an die von zürich bracht hattent da wurdent si aber witer betrachten wie si die gesellen mochten das mit ino kriegen dauon entsprungen vnd machten gar ein tressenliche mannung mit ven besigeltenn brieffen vnd brachtent die an beid teil vnd retten als die mit inen das si die namend vnd gabent ouch inen die in geschrift als harnach von wort ze wort statt
Hienach statt die mannung vnd der selb nottel
žádná úplná odpověď být nemohla, čímž nepřátelství mezi oběma stranami den ode dne značně rostlo a každá strana se musela obávat té druhé, kvůli čemuž se společní Konfederáti [Eidgenossen] vážně zabývali [touto záležitostí].
Že Bernští a ostatní Konfederáti oběma stranám učinili důrazné napomenutí, jak je dále popsáno
A když tedy společní Konfederáti tuto záležitost předložili Zuryčanům, začali dále uvažovat, jak by mohli dosáhnout toho, aby se ti druhé [strany] vyhnuli válce, a sepsali velmi důrazné napomenutí s zapečetěnými listy a předložili je oběma stranám a jednali s nimi tak, aby je [napomenutí] přijali, a dali jim je také písemně, jak dále stojí slovo od slova.
Zde následuje napomenutí a tentýž dokument [notule]
Tato stránka popisuje diplomatické úsilí společných švýcarských Konfederátů (eidgnon = Eidgenossen) o zprostředkování mezi dvěma znepřátelenými stranami v rámci Curyšské války (Zürichkrieg, 1440–1446). Bernští a další konfederační kantony se pokusili zabránit eskalaci konfliktu tím, že oběma stranám – Curychu a jeho protivníkům (zejména Schwyz a další kantony) – doručili formální napomenutí (mannung) opatřené pečetěmi. Text uvádí, že následující pasáž bude obsahovat doslovný opis tohoto napomínacího dokumentu (nottel). Jedná se o typický příklad vkládání úředních listin do kronikářského vyprávění, což je charakteristický rys Schillingovy kroniky.