
langet dabi man verstan mag das die puntnuss allein wider vnns vnd die vnnsern gemacht ist vnd wider niemand annders Doch wie dem allem wir hetten wol gonnen wenn si in recht komen werend nach der punden sag das si dann alle ir sachen fur gewont hdten was inen dann erkint wer da hetten wirs lassen bliben Wir werden ouch durch si verkundt wir swerchent die hailigen Sürament daruü brechen priester vnd frowen das sich niemer mer erfinden sol dann wir vnd si eine versigolten brieff hand wie wir vnns in kriegen halten sullent dahin ounder annderm statt wer semlichs tete das man den an sinem lib vnd gut straffen sol Dem wir ouch gentzlich nach komen sind vnd keiner anndach halten wellen dann wo wir ye gebront da haben wir alweg der kilchen mitt ir zugehorung geschont als von gottes gnaden wol schinbar ist Si schament sich aber wb liegens nit als verlogenn meineid lüt wie dick si daran funden werden als imer gnad in mengen stucken wie vernomen hant besunder an den geswornen punct die si nit gehalten hand wann si in dem nuwen punct die alten vorbehalten haben vnd wir inen inen anders nit begert hand dann nach lut der punden mit inen zem rechten komen vnd recht vmb recht geben vnd nemen an alle furwort Vnd hetten wol ver- meint das die herrschaft den friden an vnns gehalten vnd sich dero von zurich ander vnns nit angenomen hetrent vnd vnns enniser sachen miteinandern vertragen liessen als wir von hundert jaren har gein einandern gewont hand wellent si aber das nit verstat mengklich wol das vnns von inen vnguütlich geschicht Darumb wir uwer hochgeborne gnad mit gantzer demüt bitten ob der annders fur keme dann versiner das mit ze gloube dann was wir geschriben hand dz sich mit der lütern warheit erfinden nach aller notdurfft Geben am xiij tag meyen vor Griffense im veld mit Identity von erachs houptmanns von Bernn insigel versigelt von vnnser aller wegen Anno ix xliiij
stačí, aby z toho bylo možné pochopit, že spolek [Bund/puntnus] byl uzavřen jedině proti nám a proti našim lidem, a proti nikomu jinému. Avšak ať je tomu jakkoli, my bychom rádi přáli [souhlasili], kdyby [oni] přistoupili k právu [soudnímu řízení] podle znění smluv, aby pak všechny své záležitosti předložili před obvyklý [soud]; co by jim pak bylo přisouzeno, to bychom nechali platit. My jsme také skrze ně [Curyšské] obviněni, že porušujeme přísahy na svaté svátosti, a že kvůli tomu trpí kněží a ženy. To se nikdy nemůže prokázat, neboť my i oni máme zpečetěnou listinu [o tom], jak se máme chovat ve válkách; mimo jiné tam stojí, že kdo by takové věci činil, má být potrestán na svém těle i majetku. Toho jsme se také plně drželi a nechtěli jsme jednat jinak; neboť kdekoli jsme pálili, vždy jsme šetřili kostely i s jejich příslušenstvím, jak je z Boží milosti dobře patrné. Oni se však nestydí za své lži jako prolhaní křivopřísežníci, jakkoli často jsou při tom přistiženi, jak jsme v mnoha záležitostech vždy shledali, jak je známo, zvláště pokud jde o přísežné články [smluv], které nedodrželi; neboť v novém spolku si vyhradili staré [smlouvy], a my jsme od nich nežádali nic jiného, než aby podle znění smluv s námi přistoupili k právu a dávali právo za právo, a přijímali [totéž] bez jakýchkoli výhrad. A byli bychom se dobře nadáli, že panství [Habsburkové] dodrží vůči nám mír a nezastane se Curyšských proti nám, a že by nás nechalo naše záležitosti mezi sebou urovnat, jak jsme to po sto let vůči sobě navzájem zvyklí činili. Pokud to však nechtějí, ať každý dobře rozumí, že se nám od nich děje bezpráví. Proto prosíme Vaši vysoce urozenou milost s veškerou pokorou, kdyby se [věci] vyvinuly jinak, než se předpokládá, aby tomu [našemu psaní] bylo uvěřeno; neboť co jsme napsali, to se prokáže čistou pravdou podle veškeré potřeby. Dáno 13. dne května [meyen] před Greifensee v poli, zpečetěno pečetí [Ulricha] von Erlach, hejtmana bernského, jménem nás všech. Roku [14]44.
Tato stránka obsahuje závěr diplomatického listu (pravděpodobně oběžníku či apologie) bernské strany adresovaného vysoce postavené osobě (patrně habsburskému vévodovi či jinému říšskému knížeti) v kontextu Curyšské války (Zürichkrieg, 1440–1446). Text obhajuje postoj Bernu a dalších konfederátů proti Curychu, který uzavřel separátní spolek s Habsburky. Bernští argumentují, že vždy dodržovali válečné konvence (šetření kostelů, kněží a žen), zatímco Curych porušoval přísežné smlouvy. Dopis je datován 13. května 1444 a byl vydán v polním ležení před Greifensee – městečkem u Curyšského jezera, které bylo krátce nato (květen 1444) obléháno a dobyto konfederáty. Pečetitelem je Ulrich von Erlach, bernský vojenský hejtman, významná postava bernské politiky v období Curyšské války. Zmínka o „hundert jaren" (sto let) odkazuje na dlouhou tradici vzájemného řešení sporů mezi konfederáty od založení Švýcarského spříseženectví.