9

apperir suu silo cu aliquo sui gñis sibilatu oducat.

De domatione equi

Ad domandum igitur diligens adhibeat cautelam uidelicet quod uel cum i presepio binis retinuis alligetur talis quod ipse idomitatione sua a deu retinui i cruribus. et dou pseriauir i sua ferire semp sui silis societatem obtineat. eo quod eidem tuti et seruri possit adhiberi manu qui tangendo sepi p oia leuit et suaue. adinsus no equu i pri uillateru act debeat indignari. si forte ob indignationem retinu uel in decens aliud sibi assumat. set cu magna patientia leuitatis et mansuetudinis assuescat. dou mansuet et bñ domit i oibus efficiatur ut doc sp assiduu et crebz tactu manuu pur opri ita quod ab plenu ū et secure tribza sua criu oca tangant. et specialit pedes securius et sepi eleuando ad modu firandi pedes percuciendo. Et sciend est quod si p meliori ipsi laquari uel domari no possit in etate duop ciuscat duop eo quod cinto interior alligat ipse laborem istuce domationis. tanto se nuit lesiones aliquas i cruribus accidentalit incurre possit.

De custodia et doctri na equi

Dicto supr de captione et domatione equi de custodia et doctri natio est dicendu. Equo igitur tali pbent custodia subsequit quod capistr stru bñ de corio forti et huiali post domationis sua i primis i equi capite imponatur. et binis retinuis decenter presepio alliget pur su est expositum. Et et pedes anteriores pedica de lana grossita intriciles sino uni pedu postioz sinue lanaz alligando quod nullo modo er equus uel necesse ire possit ullo iu. et hoc sit p sanitato cruriu obseruanda. postea locus i uel moratur assidue sit oi fimo bñ mūd i die. i nocte pro eide fiat stratu uel abūde de palea uel feno longo usque ad genua p equitere. set tuo uo mane epinde collat. i insuper summo diluculo ignem uel dorsu et crum et oia tribza decent. stacio uel strilia pur melius indolent et pedire. postea p portu ducatur ad aquam puo cu passiu. et statim reno at rami i mane equi i feno usque ad genua uel paulo supr oca spa ciu cu horaz iiii actu uelocem dulce uel marinam seu frigidamue eo quod frigiditas aque dulcis uel siccitas aque marine nalit equi crura desiccant cohartando humores et ogitudines descendentes ad crura. post aut eo ductu ad equi stabulu no submittere terciu.

...ať se otevře [kůň] svým sídlem [stáním] s nějakým pískáním svého druhu a vede se.

O krocení koně

K zkrocení [koně] tedy ať se přiloží pečlivá opatrnost, totiž aby buď s [ním] u žlabu dvěma otěžemi byl přivázán takový, aby se při svém krocení od dvou otěží na nohách [chránil]. A dokud si zvykne, ať ve své společnosti podobných [koní] vždy zůstává, protože témuž [koni] bezpečně a jistě může být přiložena ruka, která dotýkajíc se často přes vše lehce a jemně. Vůči nezkrocenému koni na počátku nikterak nemá se [člověk] rozhněvat. Pokud snad z rozhořčení otěž nebo něco nevhodného jiného na sebe vezme [kůň], ale s velkou trpělivostí lehkosti a mírnosti ať si zvyká, dokud se mírným a dobře zkroceným ve všem nestane, aby totiž stálým a častým dotekem rukou čistě tak působil, že zcela plně a bezpečně svou rukou všechny údy dotýkal. A zvláště nohy bezpečněji a často zvedaje na způsob kování nohy poklepávaje. A je třeba vědět, že pokud lepším [způsobem] sám chycen nebo zkrocen být nemůže, ve věku dvou [let] ať roste dvou [let], protože čím více vnitřně přivázán [je], tím [větší] námahu tohoto krocení [snáší], tím více si přivodí nějaká zranění na nohách náhodně utrpěná.

O péči a výcviku koně

Řečeno výše o chycení a krocení koně, o péči a výcviku nyní je třeba říci. Koni tedy takovému ať se dostane péče následující: aby ohlávka dobře z kůže pevné a poddajné po jeho zkrocení nejprve na koňovu hlavu byla nasazena. A dvěma otěžemi slušně ke žlabu ať je přivázán, jak výše bylo vyloženo. A na přední nohy pouta z hrubé vlny spletená k jedné ze zadních noh provazem vlněným přivazujíc, tak aby nijak kůň ani nemusel chodit nikam. A toto ať se děje pro zdraví noh zachovávané. Poté místo, na němž se zdržuje stále, ať je ode všeho hnoje dobře vyčištěno ve dne. V noci pro něj ať se udělá podestýlka hojně ze slámy nebo sena dlouhého až po kolena pro jezdce [koně]. Ale ráno ať se to odtud sebere. A nadto za časného svítání ať se ohněm [třením] hřbet a nohy a všechny údy slušně [ošetří]. Stání nebo hřebelec ať čistě lépe voní a pomáhá. Poté ať je skrze bránu veden k vodě nejprve krokem. A ihned ať se obnoví ráno koňovi v seně až po kolena nebo o málo výše, celý prostor po čtyři hodiny [ať stojí] ve vodě rychle tekoucí, sladké nebo mořské či studené, protože chladnost vody sladké nebo suchá povaha vody mořské přirozeně koňovy nohy vysušuje, stahujíc vlhkosti a otoky sestupující k nohám. Po tom však, co je veden do koňského stáje, ať se nepodává třetí [krmení].