32

ipius. Et tali utatur aiu con ulcera lingue fuerit soldata. Si aut lesio reus lingue fuerit ex mallo pinzonese q dixi supius. cui cura i suo loco subscriba. Curato morbo ulcera lingue curantur. quando curaciones dei morbi eueniunt

De lesione falce. i. ladyme

¶ Accidit aur sac equi diuisis excoriacionibus. lesio ex percussione udeli i aliquo duro loco a equi ex percussione calcis alicuius sui silis. et aliqn ex aliquo tru co. ul spine institus ibide de quo sale equi pri ledunt. a equi ulsi peri mescar. ega sale equi loca delicata existut a neruosa et pars cauernosa cu ibide ledit ex aliquo pocon assiduo et parit ex in uehemencia q falcis lesio ulgarit appellat. Cui sic pinde cu diligentia subuenitur. Si lesio ul tumefactio falcis fiat ex percussione i aliquo duro loco ul cali ce alicuius equi ut dixi prius. totu lesio ul tumefactio iuisaliter abradatur dni accipiat assicu. partatariam briica ursina de solus earu q tenerrimi e coquatur a terantur isimul decet cu axugia ueti porcina i bona quantitate a ponat pimos i quoda uase mudo buliut i simul q decet immisceto ibide aliquantulu mellis olei a farine trica. assidue oia agitando dni optime decoquantur a pecet. supponat eni calla quintru piu po tir sup lesiones falcis pdce cu quada deceti petia alligando. a b i die ter. aut quater. aut ampli si expedierit renuetur. Ad id uali cutis sic cui axetis a apiu a ritu de cera quantu de axugia ueti aliquantulu mi ni albi a olea a buliatur. a immiscete ibide de farina fumini. a decenti decet. supponatur pmod sup tumefactione falcis pdco modo. Ad ide uali succus ascetis cu melle buturo oleo equi mesium agitatur a cu farina na fumini pimos decet coctis oia i simul agitando. a supponatur purdini. Si non lesio falcis fiat ex aliquo mucho ul spina insite ibide curet p oia ulsi i ennis unius spine ul alicuius ligni i omnia loca fuit coxceto. Si non illa tumefactio falcis puredine grauuit q de more accidit infima pre tumoris ul ubi magis dependet putrefactio ferro cuiuspideo decoquatur pfonido einde ubi aggregata putrefactio euacuet. Dni uo lesio ignatur buturo cottidie bis i die. ul aliqua untuoso. Si uo i supfisu diur illa lesio redigatur sup sup ficie corni lesi octuris de ceteris dequoquatur.

De grauedine pectoris

XXij. ¶ Accidit equi q pectore equi aggrauatur itu q anir uider isuo gressu aliquantulu impediri. Et superfluitare saguinis qui per superfluo a imoderato labore aut iportuno bone iposito sup eiu. q or ulgarit gneto pectoris dicitur. Cui dico tale remediu ipriu udeli q paciens sufficia et de consuetis uenis ab utrisq pre pectoris imminuat. Dni setones decen

jeho. A takovým [lékem] se má užívat, dokud vředy na jazyku nebudou zahojeny. Pokud však poranění jazyku bylo způsobeno špatným kousnutím [pinzonese], jak jsem řekl výše, jehož léčbu na svém místě popíši. Po vyléčení nemoci se vředy jazyka léčí, když se léčení oné nemoci dostaví.

O poranění kopytní špalky [falx], tj. ladyme

¶ Stává se však při různých odřeninách koňského kopyta, že vznikne poranění z nárazu na nějaké tvrdé místo, nebo z kopnutí jiného koně či podobného [zvířete], a někdy z nějakého pařezu nebo trnu tam vrostlého, od čehož se kopyta koní nejprve poraní, a koně mohou kulhat. Neboť kopyta koní mají místa citlivá a šlachovitá, a část dutá, a když se tam poraní nějakým opakovaným úderem, vzniká z toho prudkost [zánětu], která se lidově nazývá poranění kopytní špalky [falcis]. Tomu se takto s pečlivostí pomáhá. Pokud poranění nebo otok kopytní špalky vznikl z nárazu na tvrdé místo nebo z kopnutí jiného koně, jak jsem řekl dříve, celé poranění nebo otok se důkladně oškrábe. Poté se vezme ocet, partataria [bylina], medvědí tráva [branca ursina], z jejich listů, které jsou nejjemnější, a vaří se a rozetřou dohromady, jak se sluší, s tukem starého vepřového sádla v dobrém množství, a vloží se nejprve do nějaké čisté nádoby, nechá se vařit dohromady, jak se sluší, a přimísí se tam trochu medu, oleje a pšeničné mouky, neustále vše míchajíce, až se dobře uvaří, a nechá se [vychladnout]. Pak se přiloží teplý obklad zevnitř na poranění kopytní špalky řečené s nějakým vhodným kusem plátna a přiváže se. A to dvakrát denně, třikrát nebo čtyřikrát, nebo častěji, pokud bude třeba, se obnoví. K tomu je užitečná kůže, k níž [se přidá] ocet, celer a routu, z vosku tolik co z tuku starého [vepřového], trochu bílého olova a oleje, a nechá se vařit. A přimísí se tam pšeničná mouka a slušně se nechá [uvařit]. Přiloží se stejným způsobem na otok kopytní špalky výše uvedeným způsobem. K témuž je užitečná šťáva z celeru s medem, máslem, olejem, rovným dílem míchána, a s moukou pšeničnou nejprve řádně uvařená, vše dohromady míchajíce, a přikládá se denně. Pokud však poranění kopytní špalky vzniklo z nějakého hmyzu nebo trnu tam vrostlého, ať se ošetří ve všem, jako když je trn nebo kus dřeva na jakémkoli místě vyjmut. Pokud však onen otok kopytní špalky se zhoršil hnisem, což se obvykle stává ve spodní části otoku, nebo kde nejvíce závisí [hnis], hniloba se železem vhodným vypálí do hloubky, a poté kde se nahromadila hniloba, vyprázdní se. Poté se poranění potírá máslem denně dvakrát za den, nebo něčím mastným. Pokud však se dostatečně dlouho ono poranění vrátí na povrch rohoviny poškozeného kopyta, ostatní se vypálí.

O tíži na hrudi

XXII. ¶ Stává se koním, že hruď koně je zatížena tak, že se zdá, že zvíře je ve svém chodu poněkud bržděno. A z přebytku krve, který [vzniká] z nadměrné a nepřiměřené námahy nebo nevhodného břemene na něj vloženého, což se lidově nazývá tíže hrudi. K tomu říkám takový vlastní lék, totiž aby se pacientovi dostatečně pustilo žilou z obvyklých žil z obou stran hrudi. Poté setony vhodné